Začátkem listopadu uspořádal kolektivní systém Elektrowin volně přístupnou multitematickou konferenci, která se zaměřila na aktuální i dlouhodobá klíčová témata pro sektor (nejen) domácích spotřebičů. Vedle Romana Tvrzníka a Jiřího Janouškovce z Elektrowinu hovořili na akci i šéf zdejší pobočky APPLiA CZ Radek Hacaperka, zástupci advokátní kanceláře Elektrowinu či kolektivního systému Ecobat.
Hlavním tématem, jímž se současně celá akce otevřela, byl nový zákon o výrobcích s ukončenou životnostní, a to i v kontextu kolektivních systémů a jejich povinností, respektive povinností výrobců a prodejců. Přestože nová legislativa platí už od začátku roku 2021, covidová opatření v té době bránila zorganizování podrobného semináře. V průběhu posledních dvou let se navíc objevila další témata, jako je nové nařízení EU o bateriích či konkrétnější uchopení problematiky kritických surovin ze strany Unie. Elektrowin se proto rozhodl uspořádat seminář, kde se k těmto a dalším tématům vyjádřili přední odborníci.
Povinnosti výrobců v oblasti dodržování zákona č. 542/2020 Sb. připomněli zástupci právní kanceláře s důrazem na uvádění recyklačních příspěvků na daňových dokladech.
Dosavadní výsledky za rok 2023 (k měsíci říjnu) na akci prezentoval samotný pořadatel, tedy společnost Elektrowin. Jiří Janouškovec, manažer klientského servisu firmy, prozradil, že za prvních deset měsíců letošního roku dosáhl Elektrowin rekordní úrovně míry sběru. Konkrétně to je 74 %. Přispěla k tomu i nedávná povinnost zpracovatelů elektroodpadu získat certifikaci potvrzující jejich způsobilost s odevzdanou vysloužilou technikou nakládat v souladu s evropskými normami. Elektrowin s některými nově certifikovanými zpracovateli navázal v loňském a letošním roce spolupráci.
Velmi zajímavá byla i část věnovaná tomu, která elektrozařízení ještě spadají pod zákon o výrobcích s ukončenou životností a která nikoliv. Ve sporných případech se vyjadřuje přímo Ministerstvo životního prostředí.
Jiří Janouškovec se zaměřil v další části své prezentace na téma kolektivních systémů obecně. Zdůrazněna byla informace, že povinnosti výrobců sice může na základě smlouvy zajistit kolektivní systém, ale neznamená to, že by se přenášela i zákonná odpovědnost výrobce. Je tedy na výrobcích, aby si plnění povinností u svého kolektivního systému ověřovali.
Janouškovec také upozornil na povinnost všech kolektivních systémů vytvořit po uplynutí pěti let od udělení oprávnění k provozování kolektivního systému finanční rezervu odpovídající nejméně 50 % celkových nákladů z předcházejícího účetního období. Dle veřejně dostupných údajů za rok 2022 plnil tuto povinnost ze tří největších kolektivních systémů v oboru technického spotřebního zboží pouze Elektrowin.
Následně se ujal slova Roman Tvrzník, předseda představenstva ELEKTROWIN a.s., který si připravil velmi zajímavou prezentaci o situaci na trhu kritických surovin v kontextu s politickou situací. I když se o kritických surovinách, jako jsou vzácné kovy a další nerosty a další přírodní materiály, hovoří poměrně intenzivně už více než dekádu, nařízení, které by stanovilo jednotnou strategii členských zemí, vzniká až nyní. A to hlavně v důsledku ruské agrese na Ukrajině a ochlazení vztahů s některými totalitněji laděnými režimy včetně Číny.
Evropská unie dováží ze třetích zemí až 100 % kritických surovin, které se podílejí na 23 % jejího HDP. Z více než 80 % jsme přitom závislí na třetích zemích u 19 z celkových 34 kriticích surovin. Čísla to nejsou vůbec pěkná. Situaci zhoršuje fakt, že dovoz probíhá ze zemí nepřátelských, kam nyní nepochybně spadá Rusko, zemí, s nimiž má Západ napjaté vztahy, především jde o Čínu, a ze zemí s nepříliš stabilní politickou situací – sem můžeme zařadit některé země Jižní Ameriky a Afriky. Jen samotná Čína dodává EU z kriticích surovin 97 % hořčíku, 85 % lehkých kovů vzácných zemin a dokonce 100 % těžkých kovů vzácných zemin.
Evropská komise prezentovala letos v březnu návrh na regulaci kritických surovin – cílem je zajistit bezpečnější, diverzifikovanější a udržitelnější dodávky kriticích surovin. A to zejména posílením oběhového hospodářství, protože sama Evropa příliš primárních zdrojů těchto materiálů nemá nebo je problematické je na jejím území těžit. Dále pak posílením partnerství se třetími zeměmi, jako jsou Ukrajina, Kazachstán, Argentina, Grónsko, Kanada a některé další.
A jaké má EU konkrétně cíle? Jsou konkrétně čtyři a nejsou vůbec malé. Roman Tvrzník během své přednášky označil některé z nich až za nerealistické. Každopádně jsou to:
Vedle kritických surovin se pak Roman Tvrzník ještě podíval podrobněji na zpětný odběr vysloužilých zařízení globální optikou. Zajímavé je, že je na starém kontinentu uváděno na trh na obyvatele největší množství nových elektrozařízení (16,2 kg). Současně je ale Evropa s obrovským náskokem také nejdůslednější ve zpětném odběru vysloužilé techniky – do recyklace míří 46,4 % elektroodpadu. V Severní a Jižní Americe je to pouhých 9,4 %. V Asii 11,7 % a Oceánii 8,8 %. Afrika pak zpětně odebere pouze 0,9 %. Zbytek světa tedy má co dohánět. Množství elektrošrotu navíc globálně neustále roste – letos připadá na jednoho obyvatele planety 8 kg. V roce 2030 to už bude 9 kg. To znamená v absolutních číslech nárůst 2 miliony tun elektroodpadu každý rok. Není tedy divu, že vidí Unie právě v důsledné recyklaci cestu ke snížení dodavatelských rizik ze zemí, které nejsou jejími členy. Ve vysloužilých produktech se nachází tuny kritických surovin, ale i dalších materiálů, které lze použít znovu ve výrobě.
Generální ředitel APPLiA CZ Radek Hacaperka informoval o novém projektu „SERVIS“ se zapojením odborných středních škol – z řad jejich studentů by měli do budoucna vzejít noví servisní technici, kteří doplní a nahradí stárnoucí generaci lidí věnujících se tomuto oboru v některých případech i desítky let. Největším strašákem servisního prostředí je už poměrně dlouho to, jak stoupá průměrný věk techniků.
Postupně se každopádně podařilo navázat spolupráci se školami v Praze, Plzni, Ostravě, Třebíči, Hluboké nad Vltavou, Českých Budějovicích a Chomutově. S dalšími školami chce APPLiA CZ ještě jednat a síť rozšít, aby pokrývala rovnoměrně celou republiku.
Studijní plán je logicky vystavěný – v prvním ročníku se učí žáci teorii, ve druhém již pracují s reálnými produkty ve škole a ve třetím mají praxi v regionálních servisech zúčastněných členů projektu. A právě spolupráce škol se servisy představuje asi největší výzvu – ne všude je snadné zajistit žákům praxi. Na Chomutovsku se to dokonce zatím ukázalo jako nemožné, byť se řešení problému intenzivně hledá.
I tak považujeme popsané aktivity sdružení výrobců za velký úspěch – už jen to, že se podařilo tento plán úspěšně realizovat včetně dodání tištěných skript do škol. APPLiA CZ pak spustila v posledním roce marketingovou podporu projektu a snaží se o něm šířit povědomí v médiích a na sociálních sítích. V letošním školním roce přidá ještě soutěž jednotlivých škol, jejichž žáci změří své síly v Praze.
Posledním mluvčím na konferenci byl Petr Kratochvíl, jednatel kolektivního systému Ecobat. Ten se specializuje na zpětný odběr baterií a se společností Elektrowin spolupracuje už od roku 2010. Ecobat je jediným systémem s oprávněním sběru všech druhů baterií v Česku. Tématem přednášky bylo nové nařízení EU o bateriích, které vešlo v platnost letos v srpnu a nabude účinnosti 18. února 2024. Kratochvíl upozorňuje, že od tohoto data bude mít přednost před zákonem o výrobcích s ukončenou životnostní. Ministerstvo životního prostředí proto bude muset ze ZVUŽ odstranit některé rozpory s tímto nařízením týkajícím se výhradně baterií.
Nová regulace přesně stanovuje jednotlivé skupiny baterií, řeší jejich bezpečnost, zavádí takzvaný digitální pas, omezuje některé látky, přichází s tolik diskutovanou vyjímatelností baterií a řeší i další témata, jako je uhlíková stopa a další. Klíčové informace, které zazněly:
Závěrem je možné říci, že seminář splnil očekávání, a účastníci si odnesli řadu zajímavých a praktických podnětů.
