Úvodní strana Veřejnost a spotřebitelé Proč je nutné recyklovat? Ochrana ozonové vrstvy Země má smysl a přináší výsledky

Zdaleka nejvýznamnějším odvětvím používání látek, které poškozují ozonovou vrstvu Země, je chladicí a klimatizační technika. Jedná se o komplexní obor, který dnes zasahuje téměř do všech oborů lidské činnosti tím, že ovlivňuje řadu průmyslových a hospodářských odvětví a některé z nich přímo podmiňuje. Jedná se především o potravinářský a chemický průmysl, klimatizaci, zdravotnictví, kulturu a sport.

V oboru chladicí techniky byly a stále ještě jsou používány jako chladicí média dvě skupiny látek, které významným způsobem poškozují ozonovou vrstvu Země. První skupinou jsou chlorfluoruhlovodíky (CFC), které se řadí k nejnebezpečnějším látkám z hlediska potenciálu poškozování stratosférického ozonu. Druhou skupinou jsou hydrochlorfluoruhlovodíky (HCFC), které patří k méně rizikovým a jejichž potenciál poškozování ozonu je řádově nižší (pětkrát až padesátkrát, podle druhu látky).

Pokud jde o zařízení staršího data výroby (zejména se jedná o chladicí zařízení vyrobená před rokem 2000), je v nich stále ještě možno jako chladivo používat HCFC a tyto látky je rovněž možno používat také při jejich servisu a to až do roku 2014.

Tyto termíny jsou závazné pro všechny členské státy EU. Servisní činnost chladicích a klimatizačních zařízení s obsahem látek poškozujících ozonovou vrstvu Země patří k významným rizikovým faktorům z hlediska úniku regulovaných látek do ovzduší a právě proto by měla podléhat přísným kritériím zejména z hlediska přístrojového vybavení, pracovních postupů, evidence látek a kvalifikačních požadavků na osoby, které se těmito činnostmi přímo zabývají. Toto je cíl, který sleduje současná národní legislativa a ke kterému je rovněž pověřena právem Evropských společenství.

Významným rizikovým faktorem z hlediska úniku regulovaných látek do ovzduší je servisní činnost těchto zařízení a právě proto podléhá přísným kriteriím zejména z hlediska přístrojového vybavení, pracovních postupů, evidence látek a kvalifikačních požadavků na osoby, které se těmito činnostmi přímo zabývají.

K současným problémům se řadí také nakládání s vyřazenými výrobky chladící techniky, jejich recyklace a znovuzískávání látek poškozující ozonovou vrstvu Země. Znovuzískávání regulovaných látek z těchto výrobků je v současné době zajišťováno systémem sběrných dvorů a následně dvěma moderními recyklačními technologiemi, které patří k nejlepším dostupným technologiím v rámci Evropské unie. Termické zneškodnění látek poškozujících ozonovou vrstvu je v současné době provozováno na ostravské spalovně, která je vybavena systémem dvoustupňového spalování s kontinuálním měřením emisí, které zajišťuje plnění všech emisních limitů podle současně platného zákona o ovzduší.

Rizika poškozování ozonové vrstvy

V období let 1960 až 1985 začala prudce narůstat spotřeba látek, které poškozují ozonovou vrstvu a to zejména chlorfluoruhlovodíků (CFC). Protože přímá souvislost mezi vzrůstající spotřebou CFC a úbytkem stratosférického ozonu byla objevena až v polovině sedmdesátých let, tyto látky pro své velmi dobré technické vlastnosti ve velkém měřítku pronikly do mnoha odvětví lidské činnosti a objem jejich spotřeby nadále vzrůstal. Až když vznikla rozsáhlá ozonová díra nad Antarktidou a začal prudce stoupat výskyt kožních nádorových onemocnění, podařilo se vědcům přesvědčit představitele významných světových států o nebezpečích spojených s používáním některých halogenovaných uhlovodíků. Přímý důsledek masového používání těchto látek a jejich úniků je totiž jejich zvýšený výskyt v atmosféře. Tato se tak stává obrovským chemickým reaktorem produkujícím sloučeniny nebo volné radikály, jejichž následné účinky můžeme skutečně pociťovat „na vlastní kůži“.

Ve výškách mezi 14 až 60 km nad zemským povrchem se nachází důležitá oblast atmosféry s jemně rozptýlenými molekulami ozonu, tvořenými třemi atomy kyslíku – ozonová vrstva. Jak již bylo naznačeno, je poměrně citlivá k chemickým látkám vyskytujícím se ve znečištěném ovzduší, zejména pak k freonům, halonům a methylbromidu. Důležitost stratosférického ozonu spočívá v jeho schopnosti pohlcovat nebezpečné sluneční ultrafialové záření typu UV-B. Důsledky ubývání ozonu mají za následek zvýšené pronikání nebezpečného ultrafialového záření na zemský povrch, což má celou řadu vážných negativních důsledků.

Mezi největší rizika pro zdraví člověka patří zvýšení výskytu nádorových onemocnění kůže, narušení imunitního systému a v neposlední řadě také poškození zraku.

K častému poškození pokožky patří tzv. spálení kůže při opalování, které je všeobecně známé a jehož rizika nejsou nijak zvlášť vysoká. Zvýšená expozice vůči ultrafialovému záření má dále za následek zrychlené stárnutí kůže, čemuž mnohem snáze napomáhá právě zmiňované záření typu B. Tento typ ultrafialového záření je však především způsobuje mnohem vážnější narušení zdraví a tím jsou kožní nádorová onemocnění, z nichž některé mohou vést i ke vzniku smrtelných rakovinných nádorů.

Je rovněž prokázáno, že ultrafialové záření typu B negativně ovlivňuje imunitní systém člověka. Jeho působení může mít za následek jak dlouhodobé oslabení imunitního systému, tak naopak jeho hypersenzitivní reakce. UV-B záření má navíc schopnost aktivovat některé druhy virů, mezi jinými např. HIV, viry tuberkulózy nebo Lymské boreliózy.

K poškozením očí patří obdobný jev k popálení kůže, které známe pod názvem sněžná slepota. Jedná se o reakci rohovky na zvýšenou expozici záření typu UV-B, které způsobuje zarudnutí očí, přecitlivělost na světlo, bolesti a může v některých případech rovněž vést ke vzniku nádorových onemocnění. K dalším onemocněním patří často se vyskytující šedý zákal, který se projevuje především sníženou průhledností očních čoček. Toto onemocnění je možno odstranit pouze chirurgickým zákrokem a může vést až k úplnému oslepnutí. V roce 1989 publikoval UNEP informaci, že každé snížení koncentrace stratosférického ozonu o jedno procento povede ke vzniku 100 000 až 150 000 případů šedého zákalu ročně.

Vzhledem k tomu, že většina onemocnění spojených s působením záření typu UV-B vzniká schopností tohoto záření poškozovat strukturu molekul DNA, je zřejmé, že obdobnými onemocněními trpí ve značné míře nejen domácí a divoká zvířata, ale i další druhy organismů.

Živočichové od bakterií, vodních organismů až po člověka jsou vystaveni zejména nebezpečí poškozování DNA, zatímco zelené rostliny jsou ohrožovány především inhibicí fotosyntézy a snížení odolnosti, což je rovněž zapříčiněno působením UV-B záření. Všechny tyto skutečnosti se promítají do globální zemědělské produkce a samozřejmě i do soustavně narušované rovnováhy ekosystémů na celé planetě.

Použitá literatura:

Petrák J.: Inventarizace látek poškozujících ozonovou vrstvu v České republice, 2003
UNEP: Annual Report 2003, 2003
UNEP: Environmental Effects of Ozone Depletion, 1998
UNEP: Report of the Technology and Economic Assessment Panel, 2004
UNEP DTIE: Protecting the Ozone Layer, Volume 1: Refrigerants, 2001

Ing. Jakub Achrer
Odbor ochrany ovzduší, MŽP