Úvodní strana Výrobci a dovozci Povinnosti výrobců Omezení používání některých nebezpečných látek v elektrozařízeních

§ 37j, zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění

odst. 3 - Výrobce elektrozařízení, které náleží do skupin 1 až 7 podle přílohy č. 7 k tomuto zákonu včetně elektrozařízení určených výlučně pro účely obrany státu a výrobce elektrických žárovek nebo svítidel určených k použití v domácnostech zajistí, aby elektrozařízení, je-li uvedeno na trh po 30. červnu 2006, neobsahovalo olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chrom, polybromované bifenyly (PBB) a polybromované difenylétery (PBDE), nejedná-li se o:

a) použití látek podle seznamu uvedeného v prováděcím právním předpise, nebo

b) náhradní díly určené k opravě nebo opětovnému použití elektrozařízení uvedeného na trh před 1. červencem 2006.

 

Podrobnosti k povinnosti výrobců informovat zpracovatele o složení elektrozařízení uváděných na trh

Předpoklady

Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech (dále jen zákon) v § 37l, odst. 2 stanoví povinnost výrobcům elektrozařízení, poskytovat zpracovatelům elektroodpadů veškeré informace, které jsou nutné k jeho zpracování, především údaje o obsažených nebezpečných látkách, možnostech opětovného použití elektrozařízení a materiálového využití elektroodpadu, případně způsobu jejich odstranění. Tyto informace je výrobce elektrozařízení povinen poskytnout pro každý typ nového elektrozařízení do jednoho roku od data uvedení výrobku na trh. Zákon upravuje i způsob poskytování těchto informací a uvádí několik možností – v návodech na použití, na technickém nosiči dat nebo prostředky dálkové komunikace.

Smlouva o kolektivním plnění, čl. III., část a), odst. 4, hovoří o závazku společnosti ELEKTROWIN a. s., „plnit povinnosti účastníka podle zákona o odpadech prostřednictvím kolektivního systému, tvořeného především …(4.odrážka) informačním systémem pro zpracovatele, poskytujícím zpracovatelům informace nutné ke zpracování elektrozařízení, zejména údaje od výrobců o složení elektrozařízení, o obsažených nebezpečných látkách, o možnostech opětovného použití elektrozařízení a materiálového využití elektroodpadu, případně způsobu jejich odstranění“. Na druhé straně účastník kolektivního systému se v části b) stejného článku smlouvy, v odst. 4 zavazuje „poskytnout provozovateli kolektivního systému veškeré informace, které jsou nutné pro zpracování a využívání zpětně odebraného elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu, především údaje o obsažených nebezpečných látkách, možnostech opětovného použití elektrozařízení a materiálového využití elektroodpadu, případně způsobu jeho odstranění. Informační povinnost podle tohoto ustanovení smlouvy plní účastník způsobem a ve formě předepsané provozovatelem kolektivního systému, a to do v těchto lhůtách:

- pro elektrozařízení uvedená na trh do 13. 8. 2005 nejpozději do 31. 3. 2006

- pro elektrozařízení uvedená na trh po 13. 8. 2005 vždy nejpozději do 6 měsíců od jejich uvedení na trh“

Principy fungování informačního systému

Řešení navržené v návrhu na zápis ELEKTROWIN a. s. jako provozovatele kolektivního systému do Seznamu výrobců předpokládá využití informačního systému RECOS, přístupného pro každého účastníka kolektivního systému do jemu příslušné úrovně na základě přiděleného uživatelského jména a hesla, které obdržel po podpisu smlouvy. Každý výrobce se do systému zapisuje pro elektrozařízení předdefinovaných skupin, podskupin a druhů elektrozařízení, ke kterým přiřazuje své značky. Do stanoveného termínu doplní k zapsaným elektrozařízením podrobné informace ohledně jejich složení. Pro materiálovou identifikaci je připravena nabídka databáze používaných materiálů, ze které je možné vybírat. Do tabulky se vyplňují takové informace jako je váha elektrozařízení, váha jednotlivých použitých materiálů a látek, množství nebezpečných látek a jejich umístění. Z informací od výrobců budou zpracovány průměrné údaje o každém druhu elektrozařízení a z průběžných informací o množství elektrozařízení uváděných na trh bude stanoven vážený průměr. Na webových stránkách budou poté zveřejněny roční hodnoty – typický zástupce elektrozařízení v dané podskupině uváděný v daném kalendářním roce na trh. Poprvé budou takto zveřejněny informace o výrobcích uvedených na trh v roce 2005, a to nejpozději do 12. 8. 2006.

Informace budou přístupné pouze zaregistrovaným zpracovatelům. Zaregistrovat se může jakýkoliv zpracovatel, který na základě registrace obdrží přístupové kódy do informačního systému. ELEKTROWIN a. s. tak zároveň získá přehled zpracovatelů, které bude oslovovat ve výběrových řízeních na zpracování. Získávání informací o průběžných hodnotách složení, považuje ELEKTROWIN a. s. za předpoklad seriózního přístupu zpracovatele k vývoji vlastních technologií.

Informační databáze bude přístupná přes webovou stránku www.elektrowin.cz. Do níže uvedeného vzoru formuláře vyplňují výrobci požadované informace, po vyplnění výrobce potvrdí vyplněné údaje a tím informace odešle k automatickému zpracování, které proběhne spolu s využitím údajů o množství takto složených elektrozařízení uvedených v daném kalendářním roce na trh.

Vedle informací pro spotřebitele bude mít tedy výrobce na internetu i kompletní údaje určené zpracovatelům vyřazených elektrických a elektronických zařízení. Následně vznikne komplexní systém plnění informačních povinností vyplývajících ze zákona o odpadech soustředěných, a to na lehce dostupném a kapacitně neomezeném místě.

Řešení v ostatních státech EU

Vzhledem k vývoji snah o jednotné plnění těchto povinností primárně uložených výrobcům Směrnicí 2002/96/ES tak, aby nebylo nutné řešit plnění povinností rozdílně v každém členském státě EU, chceme navázat na Prováděcí pokyny k článku 11 Směrnice 2002/96/ES, týkající se informací pro zpracovatelská zařízení vydané evropskými sdruženími výrobců (EICTA, CECED a AeA Europe) a evropskou asociací zpracovatelů elektrozařízení (EERA) ze dne 18. října 2005.

Podpora jednotného řešení ve všech státech EU

S využitím řešení přijatého Prováděcím pokynem a řešení navrženého v návrhu na zápis do Seznamu nacházíme plný soulad a ve vztahu k plnění povinností výrobcem i úlevu od případného požadavku odlišného od způsobu poskytování informací jinde v EU.

Plně zachováme komfort jednoho úložiště poskytovaných informací stanoveného jednak návrhem na zápis do Seznamu výrobců, jednak uzavřenou smlouvou o kolektivním plnění, obsah požadovaných informací však přizpůsobíme tak, aby účastníci kolektivního systému nebyli nuceni zpracovávat poskytované informace v každé členské zemi EU jinak.

V Prováděcím pokynu naleznete podrobnější informace o rozsahu požadovaných informací tak, jak budou v nejbližších týdnech v informačním systému RECOS pro vás zpřístupněny.

Omezení používání některých nebezpečných látek v elektrozařízeních (ROHS)

Text uvedený v příloze č. 1 vychází ze současného stavu – tedy, že výrobce vystaví jakési prohlášení o tom, že jím uváděné výrobky na trh EU jsou v souladu s požadavky direktivy 2002/95/ES (ROHS) o omezení obsahu některých vyjmenovaných látek v elektrozařízení.

Žádný předpis - ani EU ani ČR - neupravuje požadavek na formu ,,prohlášeni,, a na to, zda lze jedním prohlášením ošetřit celý sortiment výrobce, nebo zda se to má učinit po skupinách výrobků (chlazení, vařeni) nebo zda je vyžadováno ke každému výrobku zvlášť.

Dle prozatímního výkladu stavu a situace je to skutečně celé ponecháno na výrobci. Závazně tedy musí být z dokladu zřejmé následující:

a) výrobce ( včetně sídla a odpovědné osoby v EU)

b) výrobky, kterých se dokument týká

c)deklarace kompatibility s požadavky 2002/95/ES – což mimo jiné znamená, že vystavený dokument se vztahuje na výrobky !! uvedené na trh EU po 1. 07. 2006

Účastníci kolektivního systému:

– ve většině případů se nejedná o osoby, které jako první uvádí výrobky na trh EU, nejsou to tudíž oni, kdo by měl doslova vystavovat DEKLARACI → tu musí vystavit skutečný výrobce – viz. výše . České subjekty uvádějící na trh výrobky v ČR by měli na svých web. stránkách umístit jakési sdělení/ujištění o shodě výrobku s požadavky direktivy ROHS.

Rozhodně každému takovému českému subjektu důrazně doporučujeme, aby od svých mateřských firem nebo obchodních partnerů, takové prohlášení / deklaraci požadovali. Lze očekávat namátkové kontroly a samozřejmě, že i subjekty prodávající jejich výrobky, začnou taková ,,potvrzení,, požadovat. 

Za dostačující lze v tuto chvíli považovat následující sdělení :

Varianta A:

Společnost XXXXXXXXX sděluje, že výrobky ...................................... uváděné na společný trh EU po 1. 07. 2006 splňují kriteria direktivy 95/2002/ES.

Varianta B:

Společnost XXXXXXXXX sděluje, že výrobky ...................................... uváděné na společný trh EU po 1. 07. 2006 splňují kriteria ustanovení direktivy 95/2002/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, která byla implementována do § 37j, odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění a přílohy č. 5, vyhlášky č. 352/2005 Sb. o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady.

Příloha č. 1

Problematika elektrozařízení

Zdroj: Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r.o. Datum: 19.6.2006 Název: Problematika elektrozařízení Autor: RNDr. Anna Christianová, CSc. Rubrika: Životní prostředí Oblast: E-mailové noviny Text: Co bude považováno za průkazný doklad o tom, že elektrozařízení splňuje ustanovení zákona? Dotaz Co bude považováno za průkazný doklad o tom, že elektrozařízení splňuje ustanovení zákona? Možnosti jsou velmi široké a testy velmi nákladné. Odpověď: Evropská komise ve spolupráci s výrobci doporučuje vlastní prohlášení výrobců elektrozařízení o shodě, tj. souladu se směrnicí RoHS. Vzhledem k definici maximální hmotnostní koncentrace přípustné v homogenních materiálech, která je stanovena na 0,1% pro olovo, rtuť, šestimocný chrom, polybromované bifenyly (PBB) a polybromované difenyléthery (PBDE) a na 0,01 % pro kadmium, a k definici homogenního materiálu, kterým se rozumí materiál, který nemůže být mechanicky rozdělen na různorodé materiálové složky a který má neměnné složení ve všech svých částech (např. plasty, keramika, sklo, kovy, slitiny, papír, desky, gumy, potahové vrstvy), lze doporučit výrobcům konečného elektrozařízení, aby požadovali po všech svých dodavatelích tato vlastní prohlášení. Potom budou moci podložit svoje vlastní prohlášení o tom, že skutečně všechny komponenty až na úroveň homogenních materiálů buď vůbec neobsahují olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chrom a samozhášedla (zejména v plastech!!) typu polybromovaných bifenylů nebo polybromovaných difenyletherů, nebo splňují jednu z povolených výjimek podle přílohy č. 5 k vyhlášce, nebo jejich obsah nepřesahuje maximální hmotnostní koncentraci přípustnou v homogenních materiálech. Testy nelze odběrateli po výrobcích elektrozařízení nebo dodavatelích jednotlivých komponent vynucovat ( nejsou zákonem ani vyhláškou stanoveny), pokud se k tomu např. nezavázali nebo tento požadavek není stanoven jako podmínka ve smlouvě dodavatele s odběratelem. Dotaz: Co jsou zakázané nebezpečné látky v elektrozařízeních a v elektroodpadu, kdy je elektroodpad nebezpečným odpadem? Odpověď: Směrnice k elektrozařízením a elektroodpadům 2002/95/ES požaduje, aby výrobky až na povolené výjimky neobsahovaly olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chróm, polychlorované bifenyly (PBB) a polybromovaný difenylether (PBDE). Při rozhodování o nebezpečnosti elektroodpadu však musíme brát v úvahu i jiné zdroje informací. Společnost The Movement of Controlled Waste NEPM vydala seznam odpadů a jejich toků, specifické složení a toxikologické charakteristiky. Na základě tohoto seznamu lze rozhodnout, zda příslušný odpad patří mezi nebezpečný odpad v pojetí Basilejské úmluvy (tedy kontrolovaný při přeshraniční přepravě). Ze seznamu je zřejmé, že elektrošrot je kontrolovaným odpadem, jestliže jsou v něm obsaženy složky s toxickými vlastnostmi nebo jsou schopny uvolnit jiné složky, které takové vlastnosti mají. Jedná se o inkousty a barvy, polybromované bifenyly, antimon, arzen, berylium, kadmium, olovo, rtuť, selen. K elektroodpadu, který vyžaduje zvýšenou pozornost vzhledem k obsaženým toxickým složkám patří: ● kondenzátory s obsahem PCB, ● baterie (rtuťové, lithiové, olověné, nikl-kadmiové), ● desky s tištěnými spoji, vybavené součástkami s obsahem škodlivých látek, ● skleněný odpad z obrazovek a další olovnatá skla, ● fyzikálně inertní skla podobná obrazovkám, ● výbojky, fluorescenční elektronky, zářivky a žárovky s obsahem rtuti ve formě odpadního skla a střepů nebo fyzikálně inertní formě, ● součástky obsahující rtuť (rtuťové spínače), ● elektrická a elektronická zařízení a součástky s ekologicky významným množstvím škodlivých látek (paměťová topná tělesa s obsahem azbestu, chladiče oleje, chladící a klimatizační zařízení a nebo chladící systémy s následujícími toxickými látkami: chlór‑fluor-uhlovodíky, fluorované uhlovodíky, směsi propan-butan, amoniak aj.), ● karbonizované kabely, elektrický a elektronický šrot určený pro drcení (včetně drcených desek tištěných spojů), popílky s obsahem ušlechtilých kovů pocházejících ze spalování desek tištěných spojů. Jako dopady nevhodného nakládání s některými látkami na životní prostředí a zdraví lidí, se uvádějí: · Bromované samozhášecí přísady se mohou rozpouštět ve výluzích a spolu s průsaky pronikat do okolního prostředí, kde mají biokumulativní funkci a jsou stálé. Téměř všechny tyto přísady obsahující brom a chlór jsou pohyblivé ve složkách životního prostředí a do jisté míry těkavé. Byly prokázány v prachu a pracovním ovzduší při zpracování těchto plastů. · Oxid antimonitý (běžně užívaný s halogenovými samozhášecími přísadami) se při zahřátí rozkládá a produkuje toxické výpary antimonu a rovněž v této formě může za určitých podmínek reagovat s vodíkem za vniku jedovatého plynu – stibanu. Stiban působí na plíce, oči, kůži a celý dýchací trakt, pravděpodobně je karcinogenní a má negativní vliv na reprodukci organismů. · Ukládání počítačů včetně periferního vybavení na skládku představuje významné ohrožení životního prostředí a lidského zdraví, zejména vzhledem k schopnosti některých látek přecházet do výluhu a následně do půdy a podzemních vod. Jedná se např. o oxid olovnatý v pájce obrazovek, fluorescenční přísady na bázi kadmia a zbytková tiskařská barva z tonerů tiskáren. Vzniklé výluhy mohou být silně kyselé a mohou tak rozpouštět materiály, které by jinak zůstaly v původním stavu – olovnaté ionty z rozbitého skla obrazovek nebo tetrabromobisofenol - A. · Dokumentace týkající se ohrožení životního prostředí a zdraví ve spojitosti s odpadem z PC včetně periferií často zvažuje jako možnost zpracování spálení ve spalovnách. Spalování elektroodpadu z PC se v budoucnu jeví jako vhodná alternativa zpracování. Spálení za vysokých teplot se může uplatnit jako metoda získávání určitých podílů z PC odpadu. Vysokoteplotní procesy, např. tavení, mohou vést k uvolnění oxidu berylnatého, kademnatého nebo olovnatého a par olova. Při zpracování plastů může být uvolněn brom (z tetrabromobisofenolu – A, přísad proti hoření a desek tištěných spojů) a chlór (z PVC plastů), které přecházejí na chlorované a bromované dibenzodioxiny a furany. Z hlediska toxikologie je dýchací ústrojí nejdůležitější cesta vstupu, kterým se plyny, páry, aerosol nebo prachové částice dostávají do organismu. Autorka: RNDr. Anna Christianová, CSc.