Naše stránky používají cookies, abychom mohli průběžně zlepšovat naši webovou prezentaci. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde.

Přihlášení pro akcionářePřihlášení Recos 4EN
Úvodní strana O nás Newsletter Newsletter 2016 Nový zákon hrozí zvýšením cen spotřebičů

Nový zákon hrozí zvýšením cen spotřebičů

Nakládání s vysloužilými elektrospotřebiči, které dosud spadalo do zákona o odpadech, bude nově upraveno samostatným zákonem o výrobcích s ukončenou životností. Návrh pochází z dílny Ministerstva životního prostředí (MŽP). U odborné veřejnosti ale vzbudil návrh obavy. Ve svých důsledcích by totiž v případě schválení zákonodárci mohl například zvýšit náklady na recyklaci elektroodpadu, což by se nutně promítlo do cen nových spotřebičů.

Tento nově chystaný zákon o výrobcích s ukončenou životností byl předložen do Legislativní rady vlády, ta však jeho projednávání přerušila a návrh vrátila Ministerstvu životního prostředí (MŽP) k přepracování.

„Vyčlenění zákona o výrobcích s ukončenou životností ze zákona o odpadech vítáme, ale k mnoha dalším věcem máme výhrady,“ říká předseda představenstva ELEKTROWIN a.s. Roman Tvrzník.

MŽP jako předkladatel zákona totiž v jeho návrhu nevypořádalo některé klíčové připomínky výrobců elektrospotřebičů. „Mohlo by to mít velmi nepříjemné důsledky,“ upozorňuje Roman Tvrzník. Nový zákon totiž podle něj ponechává výrobcům za celý recyklační cyklus zodpovědnost, ale v klíčové části tohoto cyklu jim bere možnost kontrolovat celý proces a možnost podílet se na něm.

Vyplývá z toho například riziko nenaplnění kvót na recyklaci, respektive na míru materiálového využití a míru recyklace elektroodpadu, které výrobcům stanovila EU a které stanovují, že až 95 % materiálů z celkového objemu sebraných spotřebičů musí být využito. A to je velký problém zejména u výrobků s velkým podílem plastů.

Ruku v ruce s tím jde riziko zvýšených nákladů na recyklaci. „Ty by se musely promítnout do ceny elektrospotřebičů,“ konstatuje Roman Tvrzník.

Co ovlivňuje náklady?

Kolektivním systémům by totiž prudce narostla administrativa, zároveň by přišly o možnost kontrolovat efektivitu a náklady zpracování. Tyto vyšší náklady by se pravděpodobně projevily ve vyšších cenách příspěvků na recyklaci, jež tvoří součást maloobchodní ceny lednic, praček, myček nádobí i dalších spotřebičů.

Výrobci dnes v důsledku nízkých marží nemají prostor na to, aby zbytečně drahou recyklaci dotovali. Elektrospotřebiče by tak mohly podražit až v řádu stokorun za jeden výrobek.

„MŽP se sice snaží najít určitý kompromis, ale z našeho pohledu v případě tohoto zákona podlehlo zájmům odpadové lobby. Výrobci si totiž založili kolektivní systém s jediným cílem – plnit ze zákona uložené povinnosti při co nejnižších nákladech. Pro ně není zpětný odběr spotřebičů a jejich recyklace byznys, nejde jim zde o žádný zisk, jen o minimalizaci nákladů a co nejefektivnější splnění povinností daných zákonem,“ podotýká Tvrzník.

Odpadové firmy, které by mohly podle nového zákona recyklaci zajišťovat, mají ale přesně opačný zájem – generovat zisk. Když tyto firmy zpracovávaly ještě před zahájením činnosti ELEKTROWINu chladničky pro Fond životního prostředí, platil stát za jeden recyklovaný kus 750 Kč. V kolektivním systému jsou dnes náklady na zpracování lednice do 150 Kč.

Dalším problémem jsou nerovné podmínky pro činnost jednotlivých kolektivních systémů, což vede k tomu, že některé systémy pouze vyúčtovávají příspěvky a reálně nic nesbírají. Logicky tak mohou účtovat nižší částky než systémy, které plní všechny povinnosti, jako např. ELEKTROWIN a.s. Tato disproporce povede k jedinému – i ELEKTROWIN  začne razantně snižovat své náklady, včetně odměn za sběr pro poslední prodejce a obce.  

Čínská zeď pro výrobce

Nový zákon o výrobcích s ukončenou životností totiž zavádí tzv. Čínskou zeď, která má výrobce elektrospotřebičů zcela oddělit od zpracování a recyklace elektroodpadu.

„Současně ale i nadále stát přenáší na výrobce, respektive jimi založené kolektivní systémy, plnou odpovědnost nejen za sběr, ale právě i za zpracování a recyklaci elektroodpadu, a zároveň jim bere možnost tento proces jakkoliv ovlivnit. To je nelogické a nekoncepční,“ vysvětluje Tvrzník.

„Pokud by navíc sběr a zpracování elektroodpadu vázly, mohly by státu hrozit sankce od Evropské komise za neplnění recyklačních kvót (míry materiálového využití a míry recyklace), které se postupně zpřísňují. To by potažmo hrozilo i výrobcům, neboť stát může v souladu s evropskou legislativou přenést zodpovědnost na ně,“ varuje Roman Tvrzník.