Vážení přátelé,
na letošní vydání našeho tištěného periodika EWIN jsem se vyloženě těšil. Koneckonců, 15 let od založení Elektrowinu k bilancování přímo vybízí. Nicméně člověk míní, virus mění. Proto jsme se rozhodli, že vám souhrn novinek a informací přiblížíme alespoň formou elektronického newsletteru, a tištěný EWIN a některá témata, která jsme měli pro tištěnou verzi připravená, si necháme na vhodnější dobu.
Přesto mi dovolte, abych se ponořil do historie a připomenul v kostce, jakým způsobem různé kolektivní systémy přistoupily k naplnění povinností výrobců daných zákonem o odpadech, ač všichni vycházíme z jednoho legislativního rámce.
Na přelomu let 2005 a 2006 bylo do Seznamu výrobců zapsáno šest kolektivních systémů. Pro každou skupinu elektrozařízení byl pro tzv. historický elektroodpad stanoven jeden systém, a to ten, který v dané skupině zastupoval největší podíl trhu. Toto ustanovení mělo platit jen po omezenou dobu 8-10 let, podle předpokládaného výskytu historických elektrozařízení. S rozhodnutím MŽP však některé systémy spokojeny nebyly a různými způsoby ho zpochybňovaly. Systémy skutečně založené a vlastněné výrobci se vrhly do plnění povinností výrobců tak, jak zákonodárce očekával. Mezi ně patřil i Elektrowin. Zbývající tři systémy pracovaly zejména na zpochybňování rozhodnutí MŽP.
Zajímavá byla ale různorodost těchto systémů – jeden systém vlastněný asociací reprezentoval velké množství výrobců, které získal příslibem, že je levný a netrval na odděleném uvádění příspěvku, a dokonce po celou dobu vybíral i příspěvky na historický elektroodpad, ač k tomu nebyl oprávněn. Jeho hlavním problémem bylo, že sdružoval výrobce s malým objemem elektrozařízení podléhajícím zákonu, a tudíž neměl dostatečný podíl na hmotnosti elektrozařízení uváděného na trh, což bylo rozhodovací kritérium pro MŽP při zápisu.
Další systém - rodinná firma, která se místo plnění povinností výrobců zaměřila na soudní napadání rozhodnutí MŽP s cílem získat náhradu údajné škody v řádu stovek milionů korun. A od počátku byl tento systém zaměřen především na sběr a opětovné použití IT techniky. Aby se takto získané výrobky maximálně zhodnotily, rozhodla dokonce rodinná rada v roce 2008, že si k tomu vytvoří samostatnou zpracovatelskou firmu, která od té doby funguje souběžně s kolektivním systémem. Dokonce získala dotaci na rekonstrukci svého zařízení přes 60 milionů korun.
A třetí do party? Obskurní systém založený jen pro to, aby jeho zakladatelé nemuseli platit žádné příspěvky – financování by obstarali ostatní výrobci sdružení v tomto systému. Naštěstí se jich našlo jen pár desítek, ale do dneška nedovedu pochopit, že MŽP tento systém vůbec zapsalo.
A k čemu jsme dospěli po 15 letech? Zůstaly dva systémy ve vlastnictví výrobců, které stále plní povinnosti výrobců tak, jak si předsevzaly na začátku. Jedním z nich zůstává i Elektrowin. Třetí sice také plní, ale navíc se rozhodl investovat prostředky výrobců do zpracovatelské kapacity. Myslím, že dokonce i s bohulibými úmysly, ale podle zveřejněných výsledků určitě ne ke své vlastní spokojenosti. Navíc se vydal cestou získávání nových výrobců doslova za každou cenu a jako třešničku na dortu si, opět za peníze výrobců, koupil systém vlastněný asociací.
A jak dopadly nespokojené systémy? Obskurní systém byl několikrát prodán a nakonec skončil v likvidaci. Systém vlastněný asociací sice do určité míry plnil povinnosti výrobců a dokonce i fyzicky sbíral, stále se ale prezentoval jako low costový systém. S novou směrnicí EU, která zavádí kvóty sběru závislé na uvedení na trh, by ale musel přistoupit k razantnímu zvýšení příspěvků. Zakladatelé moudře usoudili, že to není ta správná cesta a rozhodli se systém prodat a možná byli i sami překvapeni, jak lukrativní sumu získali.
No a poslední ze skupiny nespokojených? Soudní spory s MŽP ještě stále nejsou ukončeny, ale systém se stal několikrát „skokanem roku“ v množství sebraných spotřebičů. Panují ovšem silné pochybnosti o jím vykazovaných číslech jak na straně uvedení na trh, tak i u sběru. U uvedení na trh vycházel ze znalcem určených hmotností výrobků (jako by výrobci neznali svoje logistická data) a u sběru zase vykazuje čísla od výkupen surovin, aniž by to, co vykázal, měl jakkoliv možnost fyzicky zkontrolovat, natož to odvezl či dokonce zpracoval.
Navíc nám vznikl ještě jeden nový systém, transformovaný ze solidárního systému, který si razí také svůj velmi specifický přístup k plnění povinností výrobců, ale to už je jiný příběh.
Proto jsme s velkým očekáváním uvítali skutečnost, že se po zhruba deseti letech marných pokusů MŽP podařilo předat do vlády a následně do poslanecké sněmovny návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností. Tento návrh není určitě zcela dokonalý, ale z našeho pohledu se s ním dá žít a dokonce i provozovat kolektivní systém. Musím zejména ocenit, že tým připravující na MŽP zákon vzal v potaz zkušenosti, které získal v uplynulých letech, a zároveň se nebál zeptat na názor odborné veřejnosti. Teď nezbývá nic jiného než doufat, že projednávání v poslanecké sněmovně nepřinese zásadní změny do konstrukce vytvořené MŽP, ale třeba i přispěje k vylepšení stávajícího návrhu.
Závěrem vám přeji hlavně hodně zdraví a sil do boje se současnou nelehkou situací. Věřme, že nás to jen posílí.
Váš 
Roman Tvrzník
Předseda představenstva
